Toto je stránka příznivců a členů oddílu orientačního běhu  
TJ Lokomotiva Beroun

 Vyrazte do skal aneb Ostaš to nebyl..

  V letošním roce byl plán letošní prázdniny absolvovat bez zkoušky orientačních dovedností. Nakonec mne Vláďa přesvědčil, že Ostaš je to pro mne to pravé, a že kromě skvělých skalnatých terénů už máme zajištěné i ubytování. Pár týdnů před závodem se jen tak mimochodem zmínil, že závod se poběží jinde (Teplice nad Metují), ale ubytování, že platí. Poněvadž jsem byl už naladěn na vlnu bloudění, vše potvrzuji.
  Necelé dva týdny před startem si na východě pochroumám stehenní sval, který se (neúspěšně) snažím v následujícím týdnu rozběhat. Po pár dnech končím úplným vyčerpáním a když se v pátek ještě přidají zdravotní potíže, vypadá to spíše na ÁRO, než na běhání po lese. Navíc jsem na pondělí objednán na krev. Přes víkend se snažím "intenzivně" odpočívat. Stejně tak po odběru a tak jsem schopen ve středu a ve čtvrtek před odjezdem ještě lehce poklusat v lese.
  Odpoledne začíná pršet a tak za deště vyrážíme za dobrodružstvím. Leje celou cestu, ale když se ubytujeme, déšť téměř ustává. Proto vyrážíme na KPČ číslo 1. Krátký výstup na Lysý vrch s vyhlídkovým místem, kde vidíme mlhu. Návrat při setmění, a tak následuje již jen relax.
  V sobotu startuji do první etapy (kategorie H55A) až těsně po desáté, na start je kousek a tak se z postýlky vykopu až po osmé. Závod rozbíhám hodně opatrně a po čtyřech kontrolách (drobné chybky na 2. a 4.) ztrácím víc než minutu na nejlepší. Následující obíhačka mne katapultuje z průběžného osmého na druhé místo. Jenže přebíhám sedmičku (2 minuty) a opět klesám. Další dlouhý postup mne opět posune a v jednodušším terénu jdu celkem bez chyb a na předposlední kontrole dokonce vedu. Pomalejší závěr už na vedení (sdílené) stačí.
 KPČ číslo 2 následuje po lehkém obědu. Markéta se necítí dobře, a tak vyrážíme pouze ve dvou přes Ádr na Křížový vrch. Závěrečná cesta po chodníčcích, křížová cesta i vyhlídka byly působivé.
  Po návratu se stačím tak akorát převléknout a vyrážím na lesní sprint. Tentokrát je to v šutrech a tak jdu ještě opatrněji a s minimálními chybkami se držím v popředí. Na nejkratším postupu (cca 50 metrů na sedmičku) dokážu vyrobit hrubku na 1,5 minuty, a když přeběhnu ještě i předsběrku končím nakonec sedmý (necelou minutku za druhým). Po druhé etapě je z toho druhé místo se ztrátou 47 sekund.
  Na třetí KPČ si popojedeme autem do Skal. Projdeme si zříceninu hradu s vyhlídkou, obejdeme Černé jezírko a končíme na zámku (v restauraci), kde povečeříme
  Na sobotu je slíbený drsnější orienťák, v terénu s minimem cest a porostů (vrstevnice, kameny a skály). Cesta na start (obou etap) je přes dva kilometry a téměř dva jsou z cíle.
  Dopolední (třetí) etapa se nakonec neukázala až tak obtížnou. Rozbíhám opatrně, ale svižněji a první chyba přijde až na pětce. Přesto že chybuji i na dalších kontrolách, není to očividně tolik jako ostatní (vedoucího borce jsem doťuknul před čtyřkou o dvě minuty) a u devítky jdu do čela. Hrubka na desítku (jdu na ni přes jedenáctku a ztrácím skoro dvě minuty) mě opět přibrzdí. Poté pár rychlejších mezičasů a v cíli je to druhé místo se ztrátou 67 sekund. Jenže... Situace je nakonec taková, že po třetí etapě vedu o více než 6 minut.
  Na čtvrtou KPČ není moc času, neboť i odpoledne je na start daleko (i vysoko) a tudíž vyrážíme jen dobýt Lysý vrch z druhé strany. Výhled je tentokrát bez mlhy.
  Čtvrtá etapa se ukáže jako nejhezčí a taky rozhodující. Po startu je to na jedničku přes dvě (hluboká) údolí, ale přesto se rozhodnu to zkusit převalit. Při přeběhu druhého, poprvé ztrácím kontakt s mapou a potom už následuje pouze boj o přežití. Na kontrolu těsně nedoběhnu a potom už jenom češu. Nakonec mi pomáhá (nejen u této kontroly) lesní burza, kdy poslouchám volání čísel běžci, kteří hledají či již našli. Až do sedmé kontroly se mi vždycky podaří zaběhnout o kousek jinam než potřebuji a ztráta narostla přes deset minut. Následují dva nejrychlejší mezičasy a dlouhý postup ven ze skal. Zdá se, že to nejhorší je za mnou. Při průběhu kolem startu se pozdravím s HuHu a jedu jako dráha do ... tunelu. Totální zatmění, když světlinu u následující kontroly vyhodnotím, jako "to je moc brzy", i když nic jiného být nemohlo. Pokračuji a za chvilku jsem u kontroly 34. Mám sice vsugerováno, že mám jít na 36, ale pohled na popisy (na mapě) mne přesvědčí. že 34 je správně. Pokračuji podél skal dolů a hledám 31. Najdu 33 a 32... Nakonec jsem téměř u silnice, a proto kouknu opět na popisy. Pár nevhodných slov zaznělo a už valím do kopce neboť desítku (36) jsem vynechal a šel rovnou k jedenáctce (34). Přesto, že v závěru ještě stáhnu více než půl minuty, můj konečný účet zní - ztráta 12:12 :-). Celkově to je ztráta skoro šest minut na čelo, ale pořád to stačí na bronz do hendikepu.
  Poslední KPČ začala v horolezecké hospodě U Tošováka, kde jsme nejprve povečeřeli a teprve poté vyrazili do skal. Ve skalách se proti dřívějším časům pohybovalo pouze minimum návštěvníků, a tak jsme si to i tady užili. Než se setmělo, tak jsme si i zaplavali v pískovně (přestože v kempu sprchy byly, umývali jsme se dosud každý den v Metuji) a za tmy dorazili domů.
  Do poslední etapy vybíhám z třetí pozice se strátou 5:52 s tím, že v klidu bych si měl bez větších chyb tříminutový náskok udržet. Začíná se v šutrech v lese s horší viditelností a do pětky lehce ztrácím. Na šestku se zadaří a já se slušně prvním dvěma borcům přiblížím (to ale samozřejmě nevím). Potom následují jednodušší pasáže a já se na desítku dostávám jako druhý a u třináctky mám ztrátu 45 sekund. Následuje celkem jasná volba ( po silnici), kterou (bohužel :-)) zavrhuji a valím oklikou s tím, že třetí místo asi klapne. No nakonec překvapení a stříbro. (odkaz)
Hezké terény, pestré tratě, přesné mapy, nakonec hezké počasí umožňující dostatek vyžití = skvělý zážitek.